Koncepce

Hlavním výstupem konference, které se zúčastnilo sto sedmdesát zástupců poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb, bude vytvoření pracovní skupiny, jež by měla připravit kvalitní a efektivní koncepci paliativní péče v Brně a Jihomoravském kraji.


Petr Hladík, 1. náměstek primátora města Brna

Je zásadní, aby byly podporovány paliativní týmy uvnitř nemocnic, abychom se zabývali, jakým způsobem umírají lidé ve stávajících zdravotnických zařízeních. Jedním z výstupů dnešní konference má být to, abychom společně s JMK udělali koncepci a jasně řekli, co v oblasti paliativní péče je potřeba, kolik nás to bude stát a kdo to zaplatí. Pevně doufám, že tohle dokážeme zpracovat co nejdříve a co nejlépe. Paradoxně nás to nemusí stát žádné obrovské peníze. Město Brno má asi 1200 přímých zaměstnanců a další stovky zaměstnanců ve zřizovaných příspěvkových organizacích, dalších několik tisíc ve firmách, které poskytují veřejnou službu, jako je třeba dopravní podnik. Pokud mluvíme o tom, co by úplně změnilo způsob, jakým lidé odcházejí z tohoto světa, například tři čtyři paliativní týmy v počtu zhruba dvaceti lidí, jsou to náklady z mého pohledu neznatelné.
Na úrovni JMK by bylo potřeba vrátit se k tomu, co už kraj měl, a to je víceleté financování. Nyní jsou především poskytovatelé, kteří nejsou přímo zřizováni krajem, v roli jakéhosi – odpusťte – žebráka. Neví, co z roku na rok bude. Ten systém je neudržitelný, opakovaně to s náměstkem Šlapalem probíráme. Co se týká dalších záležitostí, jeden mobilní hospic pro Brno je hrozně málo, potřebujeme jich víc, jako Brno musíme udělat všechno pro to, aby nové hospice vznikly, abychom společně s pojišťovnami a krajem zajistili jejich dlouhodobé fungování.

Josef Drbal, ředitel městské nemocnice Milosrdných bratří

Vidím tři velké překážky v rozvoji paliativní péče: dva rezorty, legislativa a financování. Paliativní péčí se zabývají rezort zdravotnictví a rezort sociálních věcí, které spolu dlouhodobě špatně komunikují. S tím souvisí legislativa: bohužel ani v tomto parlamentním volebním období se nepodařilo přijmout zákon o zdravotně-sociálních službách, čili trvá schizofrenie, že občan České republiky nemá rovnocenný přístup k indikované péči a ta služba je odlišná jak po stránce náplně, tak po stránce financování, podle toho, v jakém zařízení je umístěn – ve zdravotním zařízení je všechno financováno z veřejného zdravotního pojištění, v sociálním zařízení je služba diametrálně odlišná, financovaná vícezdrojově. Pro poskytovatele je ponižující poskytovat evidentně veřejnou, evidentně dlouhodobou, evidentně potřebnou službu, a u toho přemýšlet, jestli příští rok bude nebo nebude potřeba.
Co se týká kraje, můžu potvrdit, že pan hejtman je připraven, aby se koncepce dotvořila. Jen je určitý harmonogram, jak se bude postupovat v koncepčních věcech: nejprve je nutné zkultivovat otázku sítě krajských nemocnic a všech zařízení kraje. Potom s tím souvisí otázka lidských zdrojů, protože to nás velmi limituje a žádné nové lidi sem asi nedostaneme. Je tedy nutné kultivovat síť a volnější kapacity přesunout tam, kde to bude potřeba.

Ondřej Sláma, předseda České společnosti paliativní medicíny

Nepropojenost sociálního a zdravotního oboru, složité spolufinancování služby, která evidentně aspekty zdravotní i sociální má – to je jedna velká překážka. Z této konference mám radost i proto, že se tady částečně pojmenovala druhá překážka, a to je určitá neuchopitelnost paliativního tématu: někteří mají tendenci vnímat, že se to týká pouze onkologických pacientů v posledních týdnech života. Mám radost, že tady v různých souvislostech zaznělo, že se to týká pacientů s různými diagnózami v závěru života – a pak pochopitelně paliativní péče musí mít různé formy: lůžkový hospic, domácí hospic a další organizační formy.
Další bariéra, která snad bude brzy překonána: aby se dalo nějak rozumně o této péči mluvit, je třeba pojmenovat, kterých pacientů se tato péče týká, kolik jich asi v regionu bude a kolik té služby je potřeba. Chybí tady politické zadání. Jasné vyjádření města a kraje, že má zájem o tuto službu, vytváří úplně nový kontext pro jednání, než když do pojišťoven přicházejí hodní, laskaví, ale už frustrovaní a unavení poskytovatelé s touhou získat smlouvu, a slyší, že tato služba je saturována. Bylo by úžasné, kdyby ta surrealistická podoba podobných jednání skončila.
Z pozice předsedy České společnosti paliativní medicíny, tedy odborné společnosti, nabízím naše expertní kapacity a naše kompetence, abychom se mohli spolupodílet na tvorbě krajské koncepce. Na půdě naší společnosti jsou lidé nejen klinicky zdatní, ale i zdravotněpoliticky zdatní, se zahraniční zkušeností, můžeme přinést různé inspirace. Je vlastně absurdní představa, že by to šlo bez odborníků paliativní medicíny.

Blanka Humpolcová, VZP

Financování je důležité. Vznikly dvě odbornosti: 926, to je ta ošetřovatelská péče, a jak jste slyšeli, budeme v ní pokračovat, budou se přihlašovat nové agentury domácích péčí, ale jsou jasná pravidla daná vyhláškou.
Základní problém vidím v 720, kde musíme ještě hodně zapracovat.

Karel Kosina, ředitel Hospice sv. Alžběty

Takzvané vícezdrojové financování je fakticky financování z jednoho zdroje. Každý daňový poplatník přece odevzdává peníze do státní kasy. A stát je rozděluje přes ministerstva, kraje, města, městské části. Nepřál bych hospicům, aby se podobný systém se zavedl i u nich, a přál bych si, abychom ty věci dotáhli do konce.

záznam celé panelové debaty JAK VYBUDOVAT SYSTÉM PÉČE O NEVYLÉČITELNĚ NEMOCNÉ V JMK ke stažení